Evropské sny o dominanci vadnou. Datová centra prchají za levnějším proudem
Starý kontinent čelí zásadní hrozbě ve snaze udržet krok se světovými lídry v inovacích. Vývoj umělé inteligence vyžaduje obrovskou výpočetní sílu, kterou v praxi zajišťují datová centra, tedy rozlehlé haly plné nepřetržitě pracujících počítačových serverů. Tyto provozy jsou extrémně náročné na spotřebu elektřiny. Zvyšující se účty za energie tak nutí technologické giganty přehodnocovat své evropské plány. Důsledky tohoto investičního odlivu brzy pocítí i běžné domácnosti a lokální firmy. Zpoždění v zavádění moderních technologií totiž může omezit dostupnost chytrých služeb, zbrzdit digitalizaci tuzemského průmyslu a ve výsledku výrazně prodražit koncovým zákazníkům využívání nových aplikací.
Tvrdá realita pro evropský trh
Nepříznivou situaci s cenami energií potvrzují závěry, na které detailně upozornil americký zpravodajský server CNBC. Podle jeho zprávy platí energeticky náročný průmysl v Evropě za elektřinu v průměru dvakrát více než ve Spojených státech amerických. Propastný rozdíl panuje také při srovnání s Indií a Čínou, kde jsou částky o padesát procent nižší. Vývoj sofistikovaných algoritmů se logicky začíná přesouvat do finančně přívětivějších lokalit. Michael Brown, globální investiční stratég ze společnosti Franklin Templeton, považuje geografickou polohu za naprosto určující faktor. Michael Brown řekl: „Kdybych stavěl další datové centrum za 7 miliard dolarů, bylo by to v USA nebo v Číně.“
Vysoké provozní náklady a překážky v legislativě již reálně zastavily některé klíčové projekty, mezi něž patří plánované britské centrum Stargate od vývojářské společnosti OpenAI. Průměrná cena za jednu megawatthodinu, což je základní jednotka pro měření spotřeby elektrické energie, se v Německu pohybuje kolem 88,97 dolarů. Ve Velké Británii šplhají tyto náklady dokonce na 111,65 dolarů. Spojené státy přitom technologickým gigantům nabízí stejný objem energie za pouhých 28 dolarů. Podle Chrise Seiplea ze společnosti Wood Mackenzie zaostává Evropa z důvodu vysokých nákladů na energii, geografických nevýhod a pomalejší výstavby infrastruktury. Globální zátěž strmě roste. Údaje Mezinárodní autority pro datová centra (IDCA) ukazují, že serverové haly aktuálně polykají dvě procenta celosvětové produkce elektřiny, což představuje znatelný skok oproti loňským 1,7 procentům. Ve státech jako USA či Británie se tato hodnota pohybuje kolem šesti procent a asijský Singapur atakuje hranici dvaceti procent. Překročení pětiprocentní úrovně přitom podle expertů vyvolává v jednotlivých zemích vlnu politického i komunitního odporu.
Severský azyl a francouzská výhoda
Výjimku v současné krizi tvoří pouze evropské regiony, které si dokázaly v předstihu zajistit stabilní a levný přísun proudu. Francie plně využívá svůj vysoce rozvinutý jaderný sektor. Norsko, Švédsko a Dánsko zase lákají počítačové firmy na cenově dostupný energetický mix postavený primárně na obnovitelných zdrojích. Právě tyto státy nyní pro Evropu představují záchranný kruh. Hlavní programový manažer společnosti Nvidia Vladimir Prodanovic poznamenal: „Téměř každá velká AI firma je v Norsku.“ Pozadu nezůstává ani technologická společnost Microsoft, která uzavřela norské dohody přesahující 6,2 miliardy dolarů a masivně investuje do dalších severských datových center.
Většina evropských zemí v tomto ohledu nabírá kritické zpoždění. Docent Olivier Darmouni z pařížské školy HEC varuje, že nedostatek levné energie ohrožuje samotnou ekonomickou a technologickou suverenitu kontinentu. Olivier Darmouni upozornil na zásadní rozdíl: „Rozsah toho, co vidíme v USA ve srovnání s Evropou, je jako 1 ku 100.“ Odborníci se shodují, že klíčem k udržení konkurenceschopnosti je integrace národních energetických sítí a budování nových zdrojů.